Výklad dějin moderního umění 1. poloviny 20. století sleduje zejména radikální proměnu tradiční obraznosti, jakou nastolila umělecká avantgarda, ale jsou stopovány i jiné, méně „pokrokové“, antimodernistické či zcela autonomní trasy a experimenty umělců, jejichž příběhy nebyly vinou  kanonizovaných dějin moderního umění v prvním plánu.

Cyklus je sestaven z dílčích tematických přednášek, plní roli zevrubného souhrnu podstatných momentů z dějin euroamerického moderního umění; v této souvislosti jsou uváděny i české, resp. československé příklady.